rekordy                

NEJMENŠÍ KŮŇ ZAPSANÝ V GUINESSOVĚ KNIZE REKORDŮ

Nejmenší kůň na světě zapsaný v Guinessově knize rekordů (oficiálně uznaný v roce 2001) se jmenuje Black Beauty. Tato miniaturní kobylka se narodila se 6. června 1996 a již od narození byla výjimečně maličká. Dokonce příliš maličká na to, aby mohla být ošetřována vlastní matkou. Už při narození se zdálo být jasné, že bude nejmenším žijícím koněm a možná i nejmenším, který kdy na světě žil...

... Po narození byla menší než 12 palců (= cca 30,5 cm), vážila méně než 10 liber (= cca 4,5 kg). Black Beauty byla tak maličká, že by se vešla do kapsy od kabátu. Tato mini kobylka je výjimečně přátelská, ráda se prochází po domě svých majitelů a sleduje westerny v televizi. Ráda se také nechá drbat zatímco si spokojeně leží v klíně své majitelky. Pro oficiální uznání za nejmenšího koně na světě musela podstoupit veterinární vyšetření a několik měření výšky nezávislými svědky, kteří měli potvrdit, že má opravdu právo být zapsána do Guinessovy knihy. Black Beauty je právě pět let a v současnosti dosahuje kohoutkové výšky 18,5 palců (= 47 cm). Zcela bezkonkurenčně je tedy stále nejmenším koněm planety. Majitelkou Black Beauty je Američanka Janet Burleson, která se zabývá chovem polských Arabů a výcvikem slepeckých miniaturních koní.

NEJVĚTŠÍ KŮŇ

Obecně je známo, že shirští koně patří mezi nevětší na světě, a shirem byl i ten nejvyšší zdokumentovaný kůň. Tímto titulem se dle Guinessovy knihy rekordů honosí valach Samson, který byl později z zřejmých důvodů přejmenován na Mamuta. Narodil se v roce 1846 v Anglii, jako čtyřletý měřil bezmála 220 cm (přesně 219,7cm) a vážil 1524 kg.
V současnosti drží rekord nejvyššího žijícího koně belgický chladnokrevník, sedmiletý valach jménem Priefert's Radar. Je vysoký 202 cm a váží 1088 kg. Jeho životní náplň spočívá v prezentaci na výstavách, kde funguje jako účinná reklama pro svého majitele - firmu vyrábějící vybavení pro farmy a ranče. Co se týče jeho diety, každý den prý spořádá 8 kg jádra, 20 kg sena a vypije 75 litrů vody.

NEJSTARŠÍ
Traduje se, že nejdéle žijícím koněm byl Old Billy a že šlo o křížence clevlandského hnědáka. Měl se narodit roku 1760 ve Woolstonu v Anglii a zemřít v roce 1822, kdy mu bylo 62 let. Jako nejstarší poník je uváděn Teddy E. Bear, který se dožil 55 let. Nepotvrzený rekord by ale údajně měl náležet jistému velšskému ponymu přímo z Walesu, který by oba zmiňované strčil do kapsy výkonem 66 let, jenže pro to dnes už není žádný důkaz.

NEJVÝŠ A NEJDÁL

Také ve skoku do výšky je nejzajímavější neoficiální rekord, který nebyl uznán proto, že ho nebylo dosaženo na veřejné akci. A přitom mu bylo přítomno 25 lidí a fotograf! Ve 20. letech minulého století se Fredu Wettachovi ml. dostal do ruky irský valach King's Own, kterého měl vycvičit pro pólo. Jemu ale přišel vhodný více ke skákání. Brzo zjistil, že tento ryzák s lucernou přeskočí prakticky vše, na co je naveden. A protože Fredyho vášní byl skok vysoký a King's Own byl opravduvýjimečný skokan, nakonec se vše povedlo a překonali spolu (dle svědectví ještě s rezervou) závratnou výšku 252,7 cm.
Oficiálně je však držitelem rekordu kůň Huaso z Chile. Původně se jmenoval Faithful a šlo o plnokrevníka, který přešel z dostihové dráhy rovnou do výcvikového střediska chilské kavalerie. Zde bylo několik koní zároveň připravováno na pokoření světového rekordu ve skoku do výšky, a nakonec to zvládl právě on. Kapitán Alberto Larraguibel Morales a Huaso přeskočili 5.2.1949 na třetí pokus v chilském Vina del Mar 247 cm.

Nejdelší skok do dálky (nad vodou) byl zaznamenán 25.3.1975 v Johannesburgu v Jižní Africe díky koni Something a jezdci Andre Ferreirovi, když zdolali 839,1 cm.

NEJVYŠÍM KONĚM NA SVĚTĚ...

... byl černý valach Goliath, který měřil 6 stop 19 pěstí 5 palců (= cca 3, 89 m). Goliath neměl lehký život. Kvůli své výšce byl využíván k práci již od jednoho roku stáří, což zanechalo velké následky a ve stáří trpěl arthritidou a revmatem kloubů. V roce 1981 nalezl přízeň mimořádného charakteru, Haryho Ransona, který po mnoho let působil jako hlava "Horseman at Young's in Wandsworth". Harry našel Goliatha, když mu byly čtyři roky, ve velmi špatné kondici, avšak stále v jeho očích viděl jiskru jedinečného koně. Harry zariskoval a uvedl Goliatha mezi světové známý tým černých Shirských koní. Risk vyšel a Goliath oslňoval davy všude, kde se objevil. Vynikal výjimečným charakterem a úžasnou pamětí. V posledních letech Goliath pobýval v Northcote Heavy Horse Sanctuary (útočiště pro chladnokrevné koně) nedaleko Spilsby v Lincolnshiru, kde pečují o koně s velkými problémy. Goliath měl obrovské množství "adoptivních rodin" v Británii, Francii a Španělsku, které bojovaly za zlepšení jeho bídného zdravotního stavu. Goliath nepatřil mezi všechny ty překrásné a ušlechtilé koně, kteří vítězí na prestižních soutěžích a splňují požadavky současného trendu. Byl velmi praktický, mírumilovný, pracovitý, ryzího charakteru. Opravdu jeden z milionu. Zemřel 20. června 2001.

Nejvíce závodníků v dostihu bylo k vidění ve Velké Británii na závodišti v Aintree 22 března 1929. V liverpoolské Velké Národní tehdy soupeřilo 66 koní!


Trenérem s největším počtem vítězství v jednom roce se stal Jack Van Berg. V roce 1976 získal celkově 496 vítězných dostihů! Jack Charles Van Berg se narodil 7. června 1936 v USA.

Žokejem, který se zapsal do Guinessovy knihy rekordůnejvětším počtem vítězství kariéry v dostizích je Laffit Pincay Jr.. Tento Američan zvítězil celkově v 9311 závodech od 16. května 1964 až do současnosti!

Nejbohatší dostihovou kariéru žokeje co se vydělaných peněz týče zažil Američan Christopher McCarron. Chris McCarron se narodil roku 1955 v Massachusetts. Profesionálně začal závodit v roce 1974 a svůj první dostih vyhrál hned po 16 dnech na dráze žokeje. V první sezóně zvítězil v neuvěřitelných 546 dostizích. McCarron žije v kalifornském Beverly Hills se svou ženou a třemi dětmi. Je spoluzakladatelem fondu pro pomoc invalidním žokejům. McCarron během své kariéry nasbíral množství ocenění včetně ceny Elipse udělované Plnokrevnou dostihovou asociací a členství v Národním Muzeu dostihové síně slávy. Zvítězil dvakrát v Kentucky derby, třikrát v klasickém Breeders cupu velkém množství dalších významných dostihů. Vydal dokonce vlastní známky.

Nejnižší olympijské skóre v parkúrovém skákání, jaké může jezdec obdržet, je bezchybné, tedy čisté konto. O tento výkon na OH a následné zařazení do Guinessovy knihy rekordů se postaral František Ventura s Eliotem (Československo) v roce 1928, Alwin Shockemöhle na Warwick (Německo) 1976 a Ludger Beerbaum s Classic Touch (Německo) 1992.


Nejdelší malba na světě odhalena 14. ledna 2002 v Kanadském Torontu měří 2011,68 m. Byla vytvořena umělcem Dannym Fongem a nazvána "Tisíc koní". Ne nadarmo. Autor totiž na plátně vyobrazuje 1500 koní v různých ročních obdobích, počasí a krajinách.

hlínaPožírání neobvyklých předmětů či materiálů (k nimž lze počítat i hlínu) může znamenat nějaký ukrytý zdravotní problém. V případě požírání hlíny se většinou jedná o minerální dysbalanci – v krmivu chybí sodík, draslík nebo třeba fosfor, ale může se jednat i o jiné prvky, které se nacházejí právě v hlíně vašeho výběhu. Požírání hlíny však mohlo mít tuto příčinu už před nějakou dobou a mohl se z toho stát zlozvyk.

Samozřejmě není takové nekontrolované požírání hlíny žádoucí, protože skutečně může být příčinou kolik. V tomto případě radím nechat provést rozbor krmiva na obsah minerálů, stejně tak i vzorek hlíny. Velmi dobré by bylo i vyšetření koní, analýza krve, vyšetření trusu na parazity. Může vám to prozradit mnoho. Zjištěné údaje v krmivu i krvi koní si nechejte porovnat s referenčními hodnotami a chybějící prvky doplňte cíleně vybranými minerálními směsmi, popřípadě přímo léčebnými přípravky. Pokud koně nejeví zájem o lízání minerálních lizů, kupte prášek či granule (obsahující potřebné prvky v potřebném množství) a dávkujte přímo do jádra.

Zásaditá zemina může být koním „dobrá“ i pro neutralizaci žaludku. Překyselení organismu totiž bývá způsobeno nerovnováhou střevních baktérií, která má zase příčinu v nesprávném krmení (příliš mnoho jádra, nevhodné jádro, velké porce jen jednou nebo dvakrát denně …). Krmit koně dostatkem vlákniny, co nejčastěji, co nejmenšími porcemi jádra, vybírat krmiva, která jsou pro koně dieteticky přijatelnější (oves je vhodnější než kukuřice) – i to může pomoci omezit požírání hlíny.

Zvažte také, zda požírání hlíny není i projevem nudy v malém výběhu, kde koně nemají co zakousnout. Nabídněte jim seno, třeba v sítích nebo čerstvě nasekanou trávu.

Možná přímou příčinu nenajdete, výše uvedené rady by však měly být vodítkem, co a jak zkoušet a metodou pokusů a omylů obvykle tento problém odstranit lze

vývoj hnříběte

Novorozené  hříbě  se staví na nohy a saje mateřské mléko  již půl hodinypo porodu  a jeho vývoj probíhá  podle

lidských měřítek neobyčejně rychle.Hříbě narozené  ve stáji se může  vydat ven v doprovodu matkyjiž ve druhém dni  života,pokud

ovšem není nepříznivé  počasí.Jestliže  je vlhko,musí  matka s  hříbětem zůstat alespoń v noci po střchou.

fáze vývoje

DVOU TÝDENÍ Staré

šesti týdení hříbě

DVOUMĚS94N9 HŘÍBĚ

ŠESTI MĚSÍČNÝ HŘÍBE

roční hříbě

Do 2 hodin po narození hříbě vstane a jde se napít mleziva, které potřebuje pro odchod střevní smolky. Mlezivo klisna produkuje 3 - 5 dní po ohřebení a po tomto období se mléko upraví na stálou normu.
Do 24 hodin musíme hříbě naočkovat proti tetanu a ochromě.
Je-li pěkné počasí, můžeme čtvrtý nebo pátý den po narození pustit klisnu s hříbětem do výběhu, neboť pohyb na čerstvém vzduchu a sluneční paprsky mají příznivý vliv na látkový metabolismus, vývin kostry a svalstva a na činnost srdce a plic. Také v této době můžeme pomalu začít s ochočováním. Nejlépe je ochočovat ve stáji za přítomnosti klisny, aby hříbě bylo klidné a cítilo se v bezpečí. Navykáme ho na doteky a hlazení člověkem.


Během svého růstu hříbě potřebuje dostatek odpočinku


Zhruba od 4. týdnů můžeme učit hříbě zvedat nohy, vyškrabovat kopýtka a mírně na ně klepat, čímž hříbě připravujeme na úpravu kopyt a podkování. Poprvé hříběti ošetříme kopyta po 3 měsících a potom následně každé 2 měsíce. Také ho učíme zvykat si na ohlávku a čištění.
Ve stáří třech nebo čtyř měsíců můžeme hříbě učit nastupovat do přepravního boxu. Samozřejmě také ve společnosti klisny.

Máme-li hřebečka, se kterým nepočítáme do chovu a chceme ho vykastrovat, pak je to dobré provést ještě před odstavem. Později je to sice také možné, ale čím starší hřebeček bude, tím bude samozřejmě kastrace obtížnější. Před kastrací musíme povést odčervení.
A stejně jako kastrování, také značení hříbat (což jsou výžehy) provádíme zhruba u půlročních hříbat.


Krmení hříbat
V prvních dnech hříbě saje až 30x za den. Po měsíci už asi jen 8x denně a poté se interval prodlužuje na 2 - 2,5 hod. Pokud je klisna v práci, musíme provádět krátké přestávky, aby se hříbě mohlo napít.
Asi za čtrnáct dní začne hříbě projevovat zájem o pevnou potravu (tj. seno, oves), ale mléko saje zhruba až do 4 měsíců.
Ve 3 týdnech začínáme hříbě přikrmovat kvalitním drceným ovsem (je lépe stravitelný), senem (nejlépe lučním, neboť je nejhodnotnější), podáváme mu rybí tuk na podporu vývoje kostry a můžeme mu dát i vařené lněné semínko a další. Jen kromě okopanin, kterými krmíme až po odstavu.
Mladým hřebečkům podáváme syrové vejce.

Dále pak přikrmujeme:

• hříbata se odstavují mezi 4. - 6. měsícem
• odstav musí proběhnout pozvolna, aby nebyl velkým stresem pro hříbě, ale ani pro matku. Hříbě na odstav připravujeme postupným oddělováním od matky, kdy klisnu odvádíme např. do výcviku a hříbě ponecháme v boxu, kam mu dáme dostatek potravy. Úplné odstavení by mělo nastat asi po čtyřech týdnech této přípravy. Zhruba po týdnu po odstavu můžeme hříbě pustit do výběhu, ale během této doby by nemělo matku slyšet ani vidět.
• hříbata umísťujeme skupinově do volných stájí, které se ale nesmějí přeplňovat
• plnokrevná hříbata nebo i ročci jsou ustájeni buď ve dvouboxech nebo v jednotlivých boxech v řadové stáji.
  

VOZATAJSTVÍ

POLO

stájové zlozvyky

STÁJOVÉ ZLOZVYKY

Velká většina stájových zlozviků je z nudy. Kůň stojící celý den ve stáji nemá dostatek pohybu a je mu věnováno málo pozornosti. Nahromaděná energie může vyústit v různé nepříjemné návykové chování. Stájové zlozvyky jsou pro jiné koně ve stáji nakažlivé a mohou snížit hodnotu koně. Při prodeji musí prodávající na tuto vadu upozornit. Pokud to opomene, může být koupě koně prohlášena za neplatnou. Nejčastěji se vyskytují následující stájové zlozvyky. 


Okusování předmětů (většinou doprovázeno hltáním vzduchu)
Kůň se žeřáky zakousne do žlabu, do dveří nebo hrazení boxu a v mnoha případech při tom polkne vzduch. Proti tomuto zlozvyku existují nákrční řemeny, které mohou klkání znemožnit, pokud se však používají okamžitě v raném stádiu. Tyto řemeny mají zvlášť utvořené místo pro jícen a průdušnice, a mohou se proto utáhnout tak těsně okolo koňského krku, že kůň nemůže dát hlavu do polohy, která umožňuje klkání. Klkání vzduchu zhoršuje trávení a může způsobit plynovou koliku. Klkání můžeme částečně předejít tím, že na dveře a jiná místa, kam se kůň může zakousnout, dáme kovový plát, nebo dřevěné části potřeme hojně speciálním nátěrem, který koně odpuzuje. Nejlepší řešení je však dopřát koni dostatek rozptýlení a pohybu na čerstvém vzduchu. 


Tkalcování

Tkalcování se projevuje tak, že kůň neustále přenáší svou váhu z jedné přední nohy na druhou zvláštním kývavým pohybem. Krk a hlava koně se současně kývají ze strany na stranu a přední nohy jsou rozkročené. Následkem je zbytečné opotřebovávání nohou a kopyt. Proti tomuto zlozvyku dáváme na dveře boxu speciální mříž (viz. obrázek vpravo), která má uprostřed vykrojený prostor pro hlavu koně. Tento prostor je však dostatečně úzký, aby kůň nemohl kývat hlavou sem a tam. 


Kopání a hrabání

kopytyMezi stájové zlozvyky můžeme zařadit také kopání do stěn a dveří a hrabání kopyty o podlahu. Je to nepříjemný zlozvyk, kterým se ničí box a při kterém se kůň může navíc zranit. 


Kousání a trhání přikrývek

Mezi koňmi nacházíme také vytrvalé kousače dek a pokrývek. Proti kousání existují poloviční náhubky, které se připevňují k ohlávce a tak koni znemožňují zakousnout se do vlastní pokrývky. 










VŠEOBECNÉ ZLOZVYKY

Při následujících špatných vlastnostech můžou hrát určitou roli genetické faktory, ale častěji jsou ovlivněny okolím a výchovou 


Kousání a kopání

Někteří koně koušou a kopou, pokud je jim něco nevhod. Ve většině případů je to následek špatné výchovy. 


Lekavost

Lekavý kůň reaguje na sebemenší podnět ve svém okolí úskokem či útěkem. Spatří-li jakýkoli pohyb, může se najednou splašit. 


Stádový pud

Následkem silného stádového pudu je někdy to, že kůň přehnaně tíhne k jiným koním anechce od nich dobrovolně odejít. Pravděpodobně to pramení z nechuti koně být sám. Od přírody je to koneckonců zvíře sociální, které se cítí lépe ve sádě. 


Hrabání předními kopyty

Hrabání předními kopyty je známkou netrpělivosti. 


Odmítání poslušnosti

Kůň odmítá poslušnost při práci a dává to najevo vzpínáním či vyhazováním. 


Vzpínání

Toto chování může poukazovat na agresy nebo strach koně. Pokud jezdec zamezí plašícímu se koni pohyb vpřed, může se kůň začít vzpínat. Na koních, kteří se často vzpínají, můžeme jezdit s martigalem. martigal nám umožní koně lépe ovládat. Vzpínání však není vždy následkem strachu. Může to být také známka přemíry energie a radosti ze života. 



Vyhazování

Při vyhazování kůň napne hřbet do oblouku a skáče střídavě předníma a zadníma nohama do vzduchu. 5íkáme také, že kozluje. Koně, kteří stojí dlouhou dobu ve stáji, nekdy tímto způsobem ventilují přebytečnou energii, přičemž předvádí vskutku akrobatické a legrační poskoky. Vyhazování pod sedlem je často důsledkem protestu a odmítnutí poslušnosti. Vyhazováním se může kůň snažit zbavit se svého jezdce. 


Poplašení a následné utíkání

Noční můra každého jezdce: kůň, který se splaší během vyjížďky do terénu. Kůň začne náhle splašeně utíkat, nereaguje na žádné pomůcky svého jezdce a běží hlava nehlava co nejrychleji může. Klid a rozvaha jezdce jsou nyní na místě. Nejžitější je nezpanikařit a dostat koně co nejrychleji zpět pod kontrolu, než vzniknou nebezpečné situace. Pokud se kůň často plaší, používáme martigal nebo ostřejší udidlo.

příčiny

koliku může zavinit spousta věcí např:

zmrzlé  jablko, plesnivé seno atd.Hlavní příčina je že  kůń neumí zvracet.Proto se mu  v žaludku dělá kolika.

jak se zachovat

Kolika může koně zabít  za jeden den pokud nezasáhne veterinář.

dokud veterinář nepřijede dávejte koni studené  obklady na břicho.

TEPLOKREVNÍ A STUDENO KREVNÍ

pRO ZJEDNODUŠENÍ SE KOŃSKÁ  POPULACE V PRAXI SE DĚLÍ DO      TŘECH TYPŮ:koně lechcí,těžcí a poníci.U všech tří se projevují významné rozdíly ve vzledu,využití i v prostředí.Ovšem existuje ještě  množství jiných spůsobů dělení podle

osobních vlastností i podle zvláštní  charakteristikyteplokrevníkstudenokrevní